Upřímnost - všichni ji chtějí, ale nikdo nechce slyšet pravdu

"mám ráda upřímnost ....." ať už přednesená věta, nebo napsaná na profilu kdejaké sociální sitě. Ano jde o jeden z významných požadavků na ostatní lidi, abychom s nimi mohli v pohodě vycházet. O nic jiného nám v sociálním kontaktu ani nejde. Jsme přeci tvorové společenští. Proto na ostatní klademe specifické naroky. Teď nám ale nejde o to, že bychom je sami nedodržovali, to ať si každý sáhne do svého svědomí pro odpověď. Zameřme se spíše na fakt požadavků samotného. Všichni chceme upřímnost. Kdo ne, ruku nahoru!
Když už ale tu upřímnost tak chceme, proč se nám ve finále nelíbí odpověd, která upřímnost prezentuje. Když už tedy na někoho apelujeme aby "upřímně" vyřkl svůj nazor, nebo nelibou věc, nebývá naše reakce zrovna dvakrát pozitivni. Pokud se třeba někdo přizná k nějakému přeslapu, umíme jen soudit. Místo abychom vzali v potaz polehčujici okolnost upřímneho přiznání, kolikrát i ponižujeme.  Dostáváme se do bludného kruhu, kdy provinilec s očekáváním jistého odsouzení nemá snahu se k čemkoli přiznat a na druhé straně tzv. oběť se nikdy nedočká férového jedání. Komunikace je kompromis. Pokud ho ovšem najdeme ještě ve slovniku. Proto bychom my, kteří musíme vyslechnout třeba i krutou pravdu měli být soudní vůči lidem, kteří se třeba dlouhou dobu odhodlávali k upřímnému přiznání. Nejlíp by nám mohlo pomoci uvědomění, že se jedná o polehčující okolnost. I když by to tak být nemělo.
Už z vlastní zkušenosti a předešlých článku vim, že se vše líp řekne a napiše, než uvede v praxi. Stejně tak dobře vim, že opakování je matka moudrosti a že pokud člověk chce, tak svede vše. Kdo řekne že něco nejde, tak se stejnak najde nějakej vůl co půjde a udělá to. :-D

Hledáme svůj ,,životní,, styl

Emák, punkáč, metlák, mánička, hoper to jsou jen některé z vyčtu mnoha tzv. životních stylu, jak je vnímá dnešní společnost. Většinou se však jedná o přechodové stadium v dospívání, které postupem věku jedince přejde v klasický společensky uznávaný život. Pokud by však tato etapa pokračovala do středního věku, jednalo by se spíš o subkulturni projev, než projev individuálního životního postoje.
Všude nás média bombarduji, že zdravý životní styl ve stravování, cvičícím čtrnáctidenním programu je ta pravá cesta. Opravdu? Nebo snad styl oblékání? Adidas, Nike, Puma? Nemáte nejnovější kolekci sportovního oblečení ani super běžeckou obuv s vychytávkami s propojením na Iphone? Ne? Nejste cool a nemáte styl! Tvrdí oni a bohužel na tyto výkřiky slyší mnoho lidi.
Co je tedy ten životní styl? Měl by to být postoj k životu. Spíše než životní styl bychom to měli nazývat osobní filosofii. Nejde o to zda je přejata od velkých myslitelu, ale o to dosahovat štěstí jako takového o které usiluje i sám životní styl. Je to totéž. Ale není to o vyznavačství stádních vzoru, kde kopírujeme jen chování, či zevnějšek. Myšlenek, které od nich přijmeme je pramalo a kdyz, tak nemají valnou hodnotu pro naše osobní povznesení. Copak vám kdy dala stylová mikina Reebok? Snad krom potěšení z koupě? Životní styl jsou hodnoty od kterých se samozřejmě odvozuji i hmotné veci, abych nebyl jen protimaterialistický. :-D
Jak jej tedy najdu? Ve věcech ho nenajdeme, spíše bychom měli hledat tak kde bychom ho asi nehledali (někteří jedinci) Ve svých snech, touhach a pohnutkach. Kolikrát nám napovi i instinkt co by pro nás bylo to nejlepší. Základem všeho jsou však zájmy. Protože to co nás baví, nás i naplňuje a činí šťastnými. Od toho se odvíjí vše, ať se jedná o stravování, vystupování až po oblékání, bydlení a pořizování věcí dle našeho jedinečného hodnotového systému. Někdo může tíhnout k přirodě, zajímat se o globální problémy řešitelné v rámci lokální situace, odsuzovat konzumní způsob života. Takový člověk se bude s největší pravděpodobností snažit žít co nejméně závislí na systému, bude podporovat lokální Bio pěstitele, mít domek z přírodních materiálů někde opodál civilizace, pěstovat permakulturni zahrádku, žít skromné aby žil,  než halová aby si zoufale. Bude se snažit sdružovat s lidmi tipu jako byli undergroundové manicky za totáče. Jeden až exotický příklad. Přesto,  ruku na srdce,  komu by se to alespoň z části nezamlouvalo? Jaký bude ten váš styl?