Přátelství a láska toho mají víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát a na druhou stranu jsou obě úplně jiné. Jak praví oblíbené klišé "Z kamaráda si partnera uděláš, z partnera kamaráda ne." musíme s tím vesměs všichni souhlasit.
Proč to tak ale je? Je zajímavé že ve vztahu jsou určité věci, které partnerovi neřekneme, protože by se mu nelíbily (bud to víme nebo si to jen myslíme). Ale určitým přátelům řekneme vše? Je to tím, že k přátelům necítíme pocit připoutanosti, vlastnictví, jako tomu bývá u partnerských vztahů? To je přesně ten důvod. Vidíme lásku jako vlastnictví - jak jsem již zmiňoval v jednom svém článku.
Partneři by si měli být nejlepšími přáteli. A je to skutečně tak. Proto necítíme nutkání skrývat tyto věci před přáteli. Ale když jsme tak upřímní k přátelům a víme že jim můžeme důvěřovat více než svým vlastním protějškům. Nedá se říci že láska s přátelstvím jsou na stejné úrovni? Kdo může říct, že v jeho životě byl přítel, kterému důvěřoval, víc než většině svých partnerů? Myslím, že každý. Proto se z přátelství snadno stane vztah a z důvodu majetnických vztahů, plných tzv. "milosrdných lží" nelze vytvořit přátelství.
Je dobré zamyslet se zda ta super kámoška, kterou máte možná víc rádi než jako kamarádku, nemá zůstat jen tou kamarádkou do konce života, než rozhádanou ex u které bychom později přemýšleli, proč se to vlastně pokazilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat