Zamilováváme se v každém období života, buď abychom zapomněli na předešlý vztah, nebo to prostě přijde z čistajasna. Zamilováváme se až po uši, i když kolikrát víme že s tím druhým člověkem nemáme pranic společného. Ale jen jedinkrát za život přijde osoba, kterou skutečně milujeme. Může to být první láska, druhá, třetí.
Jak to poznáme, že to je právě ona? Tak že na ni nikdy nezapomeneme. Pořád se nám plete do života. Občas si myslíme, že jsme "vyléčeni" Ale přijde moment, kdy se zase ukáže stará "dobrá" známá. Nepříznivá situace nám ji připomene, datum výročí, na které vzpomínáme více let, než kolik jsme jich s ní společně prožili. Třeba jsme neměli vyhraněný vkus, ale od té doby si vybíráme převážně partnery ji podobné. S modrýma očima, vlasy černými jako uhel, širokým úsměvem, nebo jizvou na tváři.
Jde na ni zapomenout? Bohužel ne. Jde jen o to jak to celé vnímáme. Zda nám to dalo pocit, že jsme schopni milovat, radovat se, že ta dotyčná je šťastná, i když ne třeba s námi, ale je zkrátka šťastná. Vždyť jsme ji milovali a chtěli právě toto. Uvědomíme se že nejsme jen samolibí sobci, kteří myslí jen na sebe. Hledejme to dobré na tom co skončilo, i když si myslíme, že už nic nebude tak dobré jako to bylo, vezměme si z toho to nejlepší a vložme to dál, minulost je pryč, budoucnost v neznámu a my jsme jen teď! Kdo potkal opravdovou lásku a je sní dodnes, budiž mu přáno ať to trvá věčně!
Žádné komentáře:
Okomentovat